Za kostelem

Pokáceli staré lípy,
ale chmýří pampelišek neodfoukli…
tak co mi schází
za kostelem
na starém schodišti?
Zůstal tu i bezový keř,
místo trávy jen plevel
cisterna s betonem.

Okno, podivuhodně barokně oválné
oko do kraje,
jím se dívám skrz chrám
jako kdysi, před lety,
je možná plastové.

Sebrali ducha.
Andělíčci na schodišti
pořád ukazují baculté zadečky,
ale proskleným, zlaceným dveřím nevěřím.
Vidím odraz své tváře.
Je mu lhostejno?

Pokáceli staré lípy,
ale chmýří pampelišek neodfoukli…
a prastarý dub, ukrytý v houští
je pořád stejný,
druhý chrám,
vlastně první.
Neviděný, nenavštívený
s fasádou stejně rozpraskanou.

Je mu lhostejno.