Pověst o původu Mandelsteinu

(Pfarrchronik Strobnitz, 1906-1946, Johann Sommer Hrsg.)

V dávných časech žili v těchto kočinách dva duchové. Jeden dobrý a jeden zlý. Jednoho dne se setkali a učinili spolu dohodu. Dobrý duch dal zlému tuto nabídku: Když všechny tyto kamenny, které zde leží, vynosíš na kopec, nakupíš na skály a budeš s tím hotov dříve, než v údolí zazní zvon k ranním modlitbám, staneš se pánem nad touto zemí. Zlý duch se ve skrytu zaradoval. Jakmile dozněl zvuk večerních zvonů, dal se do díla. Kámen po kameni vynosil na onu mocnou skálu, jež se dnes zve Mandelstein. Brzy se zdálo, že sázku vyhraje. Pouze jeden velký kámen dosud ležel v údolí. Ten mu však působil těžkosti. Dříve, než jej dovalil na kopec, zazněly v údolí zvony a zlý duch prohrál. V tomto údolí byla založena vesnice Jedlice.

Zlý duch však nemohl na prohranou sázku zapomenout. A znovu udeřil. Obyvatelé toho místa byly vyhnáni a domy byly srovnány se zemí. Zanedlouho se toto údolí na mapě jevilo pouze jako zalesněná plocha. Zůstal jen tichý stesk po domově obyvatel rozroušených po celém světě jak vyjádřila v kratičké básni paní Theresia Seidl z Jedlice:

Heimattal ein leis ade,
Wen ich im Traum der Jugend Wege geh,
Leid und Lust sind im Leben nicht neu,
Heimattal, dir schwör ich ewige Treu!

Rodné údolí, tiché sbohem,
když ve snu cestou mládí jdu.
Bolest i radost, nic nového, to život přináší.
Rodné údolí, tobě věrná vždy zůstanu.

Nad příběhem ze stropnické kroniky mě napadá hned několik otázek bez odpovědí: Může mít jedno místo dva duchy? Má snad Mandelstein zdvojeného genia loci? A proč ten dobrý vydal údolí pod Mandelsteinem všanc? Copak si myslí, že může vyhrát nad zlým duchem, rovnat se mu v jeho síle, houževnatosti a chtivosti uchvátit zemi? Bylo to od něho navýsost pošetilé. Kdo ví, co by měl získat výhrou on. O tom příběh nemluví. Napoprvé vše snad dobře dopadlo a údolí zachránil jeden těžký kámen a neuprosný čas zvonů volajících k ranní modlitbě. Ale šance na šťastný konec jednou dojdou - příběh těžkých zkoušek nekončí, život je z údolí vyrván i s kořeny. Když člověk prochází lesní pustinou, nezbývá než doufat v dobrého genia loci údolí pod Mandelsteinem. Bitevním polem dobra a zla je nakonec obvykle krajina nás samých.